Nejsem příznivcem dlouhých rozborů, pokud nic nepřináší. Doufám že formulování důvodů proč si myslím, že vysoce hodnocené Demon / Dark Souls jsou přehodnocovanými / kontroverzními hrami snad nezabere příliš času a místa. Mé důvody se mi zdají jak prosté k porozumění, tak racionální...

Dark Souls patří mezi skupinu podivných her, které jsou dle mého názoru obecně přeceňované. Dark Souls se v podstatě od ostatních her liší jen jedním zásadním faktem - extrémní obtížností.

Důvody, proč je hra tak dobře hodnocena vidím následující:

1. Je originální svým zpracováním.
2. Je to japonská hra v evropsko středověkém fantasy prostředí, které nenese příliš stop japonského zprznění - to je rarita.
3. Je to temná, smutná hra. Her s takovou atmosférou na trhu moc není.
4. Říkat to, že hra má moc vysokou obtížnost, a proto je špatná, je paradoxně mezi recenzenty považováno za slabost (respektive jak kdy, kam vítr tam recenze..). Takže nyní je vysoká obtížnost uváděna jako velký klad.

První 3 důvody, proč je hra hodnocena dobře, beru. Uznávám a souhlasím s nimi, ale ten poslední - obtížnost ne. Hru je nutno hodnotit jako celek, pokud některá její podstatná gameplayová vlastnost je extrémně špatně zpracovaná, není jí možné udělovat tak vysoké hodnocení. Dle mého názoru má tato hra takových vlastností několik. Přes veškeré klady tedy jde o hru ve výsledku špatnou, nazval bych jí nepovedeným experimentem.
 

Příliš vysoká obtížnost, postavená na piedestal => opakování stále stejných scén, nutnost se je učit nazpaměť => nuda, frustrace. Pojďme si říct čím vysoká obtížnost může být způsobena.

Vysoká obtížnost je široký termín a může být dána spoustou faktorů, například:

1. Nestabilitou hry.
2. Omezeným savováním - ať, už tím, že je možné ukládat je na některých místech (velmi vzdálených), nebo že ukládání stojí peníze (jako v Isharu) atd.
3. Omezeným počtem opakování dané pasáže (životy v plošinovkách).
4. Příliš dobrou AI (pustá teorie, až na ultra jednoduché herní prostředí a pravidla, alá počítačové šachy), snad až na hry, které mají hodně omezené možnosti, jako je např. Quake 3, kde stačí, aby se AI rozumně pohybovala a měla super rychlé reflexy a predikci pohybu hráče.
5. Nutností vykonat šílená comba, alá Mortal Kombat fatality bez chyby, pro průchod hrou (holé přežití)
6. Vyžadováním příliš rychlé reakce - extrémní quick time eventy a tak. Tzn. vyžadování příliš velkého skillu s myší / gamepadu.
7. Přílišná hrubá přesila nepřátel, designer jednoduše v tabulkách nastaví, že nepřítel není na 3 rány, ale na 30 a naopak jeho útok zraňuje 30 a ne 3. Takto funguje například vyšší obtížnost v Diablu.
8. Velmi nízká viditelnost, či hraní poslepu alá Ishar 1, kde v jedné lokaci úplně poslepu hledala jeden z magických tabulek, nutných pro dohrání hry, dále například Doom 3.
9. Složité hádanky, ač už časově omezené či neomezené, s vysokými nároky na IQ hráče, které na první pokus splní jen málokteří z nich.
10. Nutností se naučit level, opakovaným hraním,  příliš rychlé timery či moc složité situace, které drtivá většina hráčů na první pokus nevyřeší. Jedná se o podmnožinu vyžadování příliš rychlých reakcí, nebo přílišného intelektu. Zmíněných výše.
11. Nutnost skoků někam, kam nevidíte, s tím že často znamenají smrt, ale zároveň je takovýto skok občas nutný pro další postup ve hře.
12. Nemožnost detektovat past či jí vidět (není ani jeden zatracený pixel značka, podle kterých byste ji poznali).
13. Složité nelogické hádanky, tohle je asi nejhorší peklo, aneb strkáme psa do zásuvky (ja ja das is zupr).

Ač obecně nejsem přítelem vysoké obtížnosti, pokud si ji hráč sám nezvolí per featura ala System Shock. Tak ze seznamu výše se dá vybrat spousta příčin vysoké obtížnosti, které se z pohledu designu dají označit jako smysluplné, přijatelné, logické či jak je chcete nazvat. Avšak, stejně tak jsou tam ty, které jsou už z pohledu samotného svého návrhu špatné a prohnilé, a měly by být zatraceny.

Než se dostanu k jejich rozboru, ještě poznamenám, že vysoká obtížnost je velmi "dobrý" nástroj k natahování herní doby, podle mne velmi ubohý, ale mnozí ho používají.

  Většina z příčin výše zmíněné vysoké obtížnosti začne být problémem až v závislosti na svém (řekněme číselném) nastavení, je to problém míry.. alá koření jídla, s ním to taky nesmíte přehnat. Samotný herní element, který jsme příliš "okořenili" není špatný, špatná je míra.

To skutečně špatné, to čisté zlo, je nevhodně navržený herní prvek a mechanismus, který je špatný nezávisle na zvolené míře. A za něj považuji právě, to, že hráč nemá možnost při prvním projití dané pasáže zjistit, jaké nebezpečí na něj čeká. Pokud, mám uvést ten nejjednodušší příklad tohoto jevu, tak je to prostě hra, kde můžete jen chodit, musíte projít skrz minové pole (alá Miny ve Windows), ale nedostanete jejich detektor, ani možnost je detektovat hrabáním, házením kamenů / granátů, prostě jakkoliv. Hraní se pak omezuje na "tupé" kreslení mapy, kam se dá šlápnout a šance projít hrou napoprvé, i když jste ten nejlepší a nejvšímavější hráč je nulová - skill vám prostě k ničemu není.

Dark Souls je dle mého názoru právě příkladem posledního výše zmíněného nešvaru. Jednoduše špatný design, který dominuje celé hře a vytváří extrémní obtížnost, která zastiňuje a znehodnocuje, jinak docela zajímavou hru. Můžeme masochisticky tvrdit, že je pořád ještě její hraní zábavou, ale tato zábava mi přijde asi tak hodnotná, jako střelit se do obou nohou a pak soutěžit v běhu.

Jestliže, by hra nebyla postavená na permanentním opakování, dá se říci, že by šlo o hru, jejíž obdobu, už jsme tu viděli před 12-14 lety. Jmenovitě minimálně na úvod stejně hardcore Die by the Sword, kde bylo problémem projít i tutoriál. Dalšími podobnými hrami, bylo Severance: Blade of Darkness a dá se říct, že i Kings Quest 8 a částečně Ultima IX. Pokud, odečtu nepochopitelný hardcore ultimate status Dark Souls, je to jen mlátička s levelováním a trochu propracovaným RPG systémem (něco jako Diablo z pohledu jiné kamery), založená na dobré "gotické" atmosféře, ale jinak také na velmi zastaralém nudném leveldesignu.

Co myslím špatným leveldesignem? Když si odmyslíte obtížnost a začnete se soustředit, jaký svět, herní prostor, nám vlastně autoři prezentují, tak zjistíte, že není nic moc.

Je to takový podivný slepenec, který by sám o osobě jako herní prostředí neobstál. Jednoduše proto, že lokace jsou prázdné a nedávají smysl. Nepřátele v daném prostředí nedávají smysl. Jen tam stojí, nemají tam co jíst, nemají tam svůj pelech, nemají tam co na práci. Když si toto prostředí porovnáte s plně vybaveným domem, třeba v Morrowindu s desítkami předmětů denní potřeby, smysluplnými místnostmi a nástroji, tak dostanete něco úplně jiného (horšího).
Autoři, ale podobnou snahu vzdali a nasekali vedle sebe magickou louku i gotický hrad, jeskyni, hřbitov plný kostlivců, oživlé sochy, poletuchu, golemy a hydry, draky... poté jim zbyla jediná berlička, jak vše omluvit a vysvětlit. A to totiž, nazvat jimi vytvořené prostředí, složené z jednotlivých nezajímavých levelů "podsvětím" a následně jednotlivé mikrolevely připodobnit k něčemu, jako jsou Dantovy pekelné kruhy, akorát s fantasy potvorami. Jen takto svět Dark Souls dává jakž takž smysl.

Nicméně i takováto hra by byla poněkud nudná tuctová mlátička, kterou už jsme viděli, kterou bychom za deset-dvanáct hodin dohráli a pravděpodobně bychom ji moc vysoko nehodnotili. Jenže autoři se rozhodli z bludného kruhu průměrnosti vykročit, a to velmi originálním způsobem - vysokou obtížností. Stal se zázrak. Na rozdíl od stupidního grindování v klasických japonských rpg, který už recenzentům vadí, jim návnadu drtivá většina recenzentů zbaštila i s navijákem a ještě si načala na této hře honit ega...   Najednou přestala kritizovat to samé, co jim na jiných hrách vadí. Samozřejmě existují i osvícené kvalitní recenze, ale je jich minimum.

Když se na hru podíváte střízlivým pohledem, začnete si uvědomovat, že velká míra neumětelství je vidět všude, nejen v gameplayi, což boří iluzi o skvělých, schopných vývojářích a jejich skvělém opusu. Technické zpracování hry od textur, modelů, přes GUI nebo AI je jednoduše podprůměrné. V roce 2011, už půlka nohy hrdiny na nerovném povrchu ve zdi není přijatelná.
Tímto neříkám, že některé lokace nebo nepřátele nejsou po výtvarné či umělecké stránce zpracování podaření, ale ve většině oblastí hra po technické stránce značně zaostává.

Dark Souls prý má dobrý příběh. Jenže já žádný nenašel. Příběh a postavy naznačené v Intru se nakonec vůbec nekonají, příběh je jen: 2x zazvonit, pak 2x zabít a pak 1x zabít a mezitím grindování a zabíjení bossů, které je víceméně variací na jednu taktiku, udeřit a ustoupit, což není nijak prudce zábavné.

Myslím si, že v herní a v hudební historii bychom našli spoustu vysoce ceněných děl, která se stala slavnými neprávem, omylem jako Dark Souls, které je sice originální kombinací, ale nepříliš poživatelnou, pokud si nehrajete na velkého gurmána, který si rád pochutná na myšlenky pustém gastronomickém pornu, a nakonec si tam najde i existující pointu.

Pokud se dále o Dark Souls bude tvrdit, že je to dobrá hra, je tu nebezpečí, že se tento trend rozšíří a podobných her s programově špatným designem, který je povýšen na modlu tu budeme mít více a budeme trpět. Pokud už autoři ve své hře vysokou obtížnost chtějí, měli by jít dát jako volitelnou, jako například hardcore mod v Diablu II a III.

screenshoty: mobygames.com