Obecná úvaha o tvorbě modů (tedy i map)

    Tady si neodpustím technickou vsuvku velice doporučuji si před začátkem tvorby mapy všechno navrhnout na papíře a pak ve 3D umisťovat zástupné objekty na scénu, abyste měli přibližný prostorový přehled o mapě, je to daleko lepší než všechno začít hned detailně, jelikož pak hrozí daleko více předělávání.

Tým a jeho vedení a jak to v něm chodí..
   Asi znáte z vlastní zkušenosti, že ne každý se hodí pro týmovou práci, je to problém s komunikací, o kterém se jinde určitě dočtete více, a komunikační dovednosti si člověk vylepšuje celý svůj život. Samozřejmě platí zlaté pravidlo, že co se osobně stihne za 5 minut, po telefonu řeší 15 minut a po emailu hodinu. Člověka osobně poznáte daleko lépe, než když je to nějaká vzdálená ikonka. Ano může se stát, že vám i nesedne, ale to vždycky dobré vědět dřív.
    Tým, by měl mít jednoznačného vůdce, pokud možno právě designéra, který má vše v malíčku a nese odpovědnost před světem a je ten na koho také padne případná ostuda a je potom těžší říct, že vývoj projektu byl ukončen a je tu nejméně jeden člověk, který za něj bude bojovat, jelikož je to právě jeho sen a on se na tom nejvíce nadřel. Další důležitou věcí, je dělba práce na co nejmenší úkoly, které se dělají pokud možno nezávisle na sobě, aby se vám nemohlo stát, že jeden člen týmu vám odejde a je to taková rána, že už se z ní nezvednete. Člověk by měl v tomhle případě, počítat s tím horším a každého využít, dokud je o on ochotný pro projekt něco udělat a pak ho případně nahradit zase někým novým. Jistě že je lepší ideální případ, když členové vydrží, ale takových lidí je z mnoha důvodů (hlavním jsou peníze alias čas) málo, nemusím zase snad ani psát o tom, že zasvětit nového člena do týmu trvá. Měli byste mít jasný přibližný časový plán (anglicky game design document) a píše se tam něco o šutrech (milestones –významných posunej v práci vývoje, které většinou znamenají, možnost začít dělat na nových věcech, které těmi předchozími jsou podmíněny)), ale také musí být jasné, že je jen přibližný, jelikož plánovat něco předtím, než člověk začal dělat, je věštění z křišťálové koule a tento plán, by neměl dělat z většiny šéf týmu, ale spíše členové týmu zodpovědní za jednotlivé oblasti. Ti si musí říct, co jim asi tak jak dlouho může trvat. Tento plán, by měl být přístupný každému členovi týmu, ten by měl mít možnost co říct, ke každému jeho bodu, včetně toho, že grafik bude mluvit do zvuků, pokud totiž někomu naznačíte, že od toho tady není, je to skoro jako byste se s ním loučili. Diskuze musí být, z toho co sem napsal, je jasné že tento plán se pořád vyvíjí, stejně jako tým a navíc ten potížista co vám do toho kecá to dělá protože přemýšlí a na projektu mu záleží.
    Zde nebudu jako jiní doporučovat nějaké nástroje, typu papír či metody práce, dle mého názoru, každý nejlépe ví, co mu sedí a časem si najde svůj styl, ale hodí se mít u sebe nějaký ten kus papíru, founa či PDA, kam je možné zapsat nápad.
V našich luzích a hájích je nutno zvažovat ještě jednu věc, díky malosti naší země, jestli se pokusit získat i vývojáře ze zahraničí, viz například úspěšný příklad Dawn of Darkness pro Quaka 2. To má několik úskalí, jednak nemožnost se sejít osobně, odlišnou mentalitu některých národů a hlavně jedno či oboustrannou (pokud jazyk kterým komunikuje neni pro jednu stranu rodným jazykem) jazykovou barieru. Výhoda je jasná, daleko větší okruh potencionálních členů týmů a nevýhodou je všechno buď dělat v jednom jazyce a nebo práce navíc s překládáním a samozřejmě úskalí zmíněná výše.

 Zde bych doplnil, že jednoznačných vůdců může být víc v různých oblastech, můžeme mít vůdce přes design, přes technologii a přes řízení a peníze. Z jejichž hádek pak většinou vyplývá to nejlepší pro celý projekt.
   Dále bych uvedl, že je dobré mít někoho znalého oboru, ale nepracujícího přímo na dané věci či dokonce projektu, který odhadovanou pracnost určenou zodpovědnou osobnou, zhodnodnotí. Aneb částečná eliminace velkých očí a líných zaměstnanců (samozřejmě pokud si teda někoho platíte a nebo "na někoho děláte"). Abyste si nemysleli ani v rámci velkých firem a velkých aplikací, není odhadování pracnosti ničím snadným o jsou naprosto běžné chyby v řádu 50 procent a to ikdyž používáte tu nejlepší plánovací metodiku, většinou se vše řeší velkou projektovou vatou, či nastane problém.

Odlišnosti RPG
    Tohle je můj obor, ve kterém se vyznám nejvíce, tak se jím budu zabývat podrobněji. Navíc je více než logické, že tento obor je nejvíce příbuzný té virtuální realitě, ke které se hry, stejně pomalu, ale jistě blíží (ano možná by se dalo diskutovat, že jsou to adventury, ale ty už prakticky vymřely). Píši realitě, tedy myslím realitu v rámci toho konkrétního herního světa. RPG (Role Playing Games) by už dneska měly mít vedle dobré grafiky, reálnou fyziku, rozhovory, výjimečně dobrou AI (daleko složitější než u fps, jelikož musí vytvářet zdání fungující společnosti), volnost pohybu/jednání, funkční ekonomiku, herní vyváženost, což je při jejich variabilitě dost obtížné, větvící se příběh (nelineární), či příběh který si budete sami tvořit a žádného Game Overu se nedočkáte(ale na to ještě myslím, nedozrál čas). To, že se všechny hry blíží k RPG se dá ukázat nejen na fps, kde je přece jen čím dál tím více toho "kecání", ale také například na strategiích, viz například Warcraft III a jeho koncept Role Playing Strategy, přejímaný spoustou dalších her(né, že by ten nápad nebyl vykradený z jiných starších her, ale Blizard ho proslavil). Když už jsem u těch strategií, ono stejně snad všem nakonec dojde, že čím méně postav, tím větší zábava a že ideální je jen jedna a né nějaká skupina. Jelikož skupinu vždycky musí řídit jeden hráč a díky této nelogičnosti, to pak končí kolovými souboji a dalšími hloupostmi, které vzniknou z té hlouposti původní( nebojte vim o spoustě hráčů, kterým tohle naprosto vyhovuje). Dle mého názoru jsou tahové souboje jen zbytečné šachy v 3D kabátě, pro lidi kterým to myslí pomalu a nejsou schopní dělat rozhodnutí pod tlakem v reálném čase, nebojte hrál sem Fallouty, Heroes of Might&Magic,Albion, Baldurus Gate, Warlords, Civilizaci, ale kolové boje byly vždycky tím co hru kazilo). Hlavní nevýhodou větší skupiny, je ale samozřejmě nemožnost být sám tím hrdinou a plně se do hry vžít. V RPG je většinou něco jako magie, která samozřejmě přináší problémy navíc aby hra byla vyvážená nestačí "jen" kopírovat realitu. Jednoduše řečeno je to asi nejobtížnější herní styl a musíte mít dobrou jak adventurní část, tak tu bojovou, jelikož hry jsou přece jen o tom zabíjení a bez něj by to volnost nebyla úplná a do značné míry by mělo být na vás, co budete řešit pomocí meče a co mozku. I zde musí platit pravidlo, co nejde silou, jde ještě větší silou… Samozřejmě mohl bych to zde rozpitvávat do dalších podrobností, ale to není nutné. To, že vývoj postavy v dnešních RPG není ideální, ví skoro každý, jako to, že se dost těchto her smrklo právě na ten vývoj a získávání nových věcí a už má s tou zkratkou Role Playing Games pramálo společného, a RPG dnes spíše znamená hra s vývojem postavy.
    Ještě horší bránou do pekel, je tvorba síťového RPG, kde jsou ještě některé věci, řádově složitější na zpracování a zatím se to nikomu co nedovedl vymyslet (nebojte hrál sem nejnovější MMORPG a dlouho, na dobré zpracování hry pro jednoho hráče to ani náhodou nemá). Zde jsou naštěstí, možnosti modování malé, snad jen Ultima Online, ale ta naštěstí svou zastaralou technologií, většinu hráčů odradí.

Úděl GameDesignéra
Zde by bylo dobré zmínit těžký úděl game designéra, který se nemůže tak jednoduše jako level designér či grafik, udržovat v oboru a vydělávat si tím na živobytí. Designéři mají, jen dvě možnosti, buď dělat práci co vás nebaví a tříštit své síly, či živořit a mít svůj velký sen a přežívat na sociálních dávkách (což ani na psychice nepřidá, jelikož cítíte jako parazit) a tu směšnou částku peněz, co dostanete, ještě velké části, musíte investovat do udržování se v oboru (hrát hry, číst recenze, články, knihy, v hospodách mluvit s kolegy). Jelikož game designér bývá většinou jen jeden, spíše vyjímečně jich je několik a je to asi nejodpovědnější pozice ze všech v herním týmu, většinou spojená s funkcí ve vedení týmu (bez toho by nebyla síla na prosazení nápadů). Práce game designéra také není tak snadno viditelná a uchopitelná, takže se těžko propaguje, game designéři se většinou rekrutují ze zkušených level designérů/programátorů (za odměnu), kteří už jsou zase z části 3D grafici. Dle mého to není úplně ta správná cesta, jelikož game design a grafika jsou dvě hodně vzdálené věci, to byste taky mohli chtít po game designérovi, aby uměl hrát na nějaký hudební nástroj.
Z hlediska producenta mě napadá ještě jedno dilema a totiž, jestli vybrat schopného designéra, který se v daném časově historickém prostředí hry příliš nevyzná, či někoho, koho daná oblast bytostně zajímá, ale není tak dobrý designér. V tomto rozhodování je každá rada dobrá..